Bublin,
ano, mívala jsem ikonku s tím vyskakujícím miminkem z postýlky. Ty seriály vysílali u nich. Jinak máme společnou kumunistickou minulost, což málokterému zápaďákovi můžeš vysvětlit. Spíš se i manžel diví, jak jsme se u nás měli oproti nim dobře. Poznali jsme se v práci, ze začátku jsme mluvili anglicky, pak jsem prostě začala česky a časem se chytil. Já rumunsky rozumím dost, s rodičema si základní dokážu říct, ale na plynulou konverzaci to samozřejmě není. Na dceru mluví většinou česky,protože to prostě má už tak nějak zažité. Když jsou sami, snaží se rumunsky, což naprosto schvaluju, mohlo by to být i častěji. Problém je, že první 3 roky, co byla malá na světě, pracoval na lodi a domů jezdil jednou za půl roku. (Předtím jsme tam pracovali spolu). Takže na ni vlastně začal mluvit až před rokem.