MILI,
V každém tvém příspěvku, je zoufání za ztrátou holčičky.
To na naprosto pochopitelné.....klučík je rarášek, mohla to být holčička, rarášek a srovnávalas bys jí jistě s Milenkou, je nanahraditelná...to je jasný.
Já mám holčičku, od miminka to byl andílek, mazlivá, hodná....narodil se jí bráška z našeho andílka je rázem malá vzteklá skoropuberťačka(7 let)
nic se jí nelíbí, má pocit křivdy u všeho, a syn, mazlivý ulličník, mám pocit že mně jednou zavřou že mu ubližuji, vypadá jako by chom ho snad týrali....všude vleze, pořád padá, tělo samá modřina a škrábanec, nvíc co si myslí toz té papulky vypustí, tudíž se člověk bojí co ve společnosti zase prohlásí...no kluk uličník......
OBA JSOU MÍ...když večer zalehnou sedím koukám na ně spící mám pocit že mi srdíčo láskou exploduje.....
u tebe to je o tom vypořádat se se ztrátou holčičky a to nejde....možnááá za hodně let...to nebude tak bolet, přeji ti hodně sil na ten svůj boj se svou dušičkou