Mili, možná jsem to napsala špatně, že se "musíš zbavit"... za to se omlouvám, ale pokud chceš najít cestu k Tomíkovi a určitě by si to zasloužil, prostě na sobě budeš muset zapracovat. Vidíš sama, kolik maminek ti tu píše, že tohle dítě prostě vycítí... a i kdyby jsi sebevíc říkala, že jsi v pořádku, ale vnitřně byla rozhozená, tak to to dítko prostě vycítí. Snad mi rozumíš.

To, co jsem ti tu psala, slouží jen jako příklad, bohužel každé dítko je osobnost, na každé platí něco jiného, žádné dítě není stejné. Takže já ti psala jen návrh, co by jsi mohla zkusit, co dělávám já. Ale nikde není psáno, že ti to stopro zabere. Protože třeba Tomášek prostě bude vyžadovat něco jiného. A jak jsem ti psala, snažím se dávat hranice taky, Terinka se mi hrozně moc sklidnila, ale i nyní má "své dny", kdy prostě zlobí a trucuje a dokáže se hrozně vztekat a není s ní k hnutí. Hodně se to u nás zlepšilo, ale zcela to nevymizelo. Snad jak bude starší, vymizí to zcela a začnou mě zlobit ti dva moji kluci, co jsou nyní tak moc hodní a to je prostě život... děti nám musejí dělat radost i starost, aby jsme o nich věděli..

budu ti držet palce, aby jsi ve spoustě různých typů našla svůj osobitý, který na Tomíka trochu zabere, ale nepočítej s tím, že ho to zcela změní a bude z něj hodné dítko... a taky jsem ráda, že tě uklidňují příběhy maminek, které se taky zabavují se svými živějšími a raubířskými dítky... mě momentálně nic nenapadá, ale jakmile mi Terinka něco vyvede, až z toho budu mít hlavu v trapu, ráda ti tu hodím příspěveček, ať vidíš, že nejsi na to zlobení sama