Jak to dělám já:
nadechnu se, usměju, snažím se mluvit příjemným hlasem, i když ve mě všechno vře
nebo odběhnu do jiné místnosti a něčím prásknu o zem

Šešule, chápu, jak ti je, dnes jsem hooodně ujela a zařvala na celý barák. Očividně mě slyšely všechny sousedky, soudě podle toho, jak se tvářily, když jsme se pak potkaly na chodbě.

A když děti konečně usnuly, sedla jsem si a pořádně se vybrečela, protože už opravdu nemůžu.

Ale věřím,že ráno zas bude líp a totéž přeju i tobě.