Ježiš takovou radu bych taky potřebovala!Já teď objevila že je docela dobrý si s prckem začít povídat.
On je docela nespavec a večer má nejvíce energie a já padám na hubu jak se říká.No a jak jsem byla vždy už unavená tak jsem byla na malého protivná a vzteklá a kničemu to samozřejmě nevedlo.
A tenhle týden jsem objevila kouzlo povídání,protože malej už má dva roky a je docela ukecanej tak si sním docela dobře povykládám,takže večer probíráme co jsme přes den dělali a co bylo super o tom špatným raději nemluvíme aby se dostal do pohody a sklidnil se a docela to funguje.Pěkne se ke mně schoulí a usíná rychleji.
Přes den mi ale nervy ujíždějí taky,opět se to většinou týká spaní.Prostě začal odpoledne hůř usínat.Tak jsem si řekla že přestanu řešit,každé odpoledne si ale půjde na chvilku lehnout a buď usne nebo ne.Zapneme si prasátko Peppa a já vyčkávám..
Pak mě vytáčí s jídlem,nechce jíst kdy má.Snídaně zásadně odmítá a svačiny taky,tak trpělivě každý den chystám jídlo a buď ho sní nebo to vemu ven a sní ho až dostane hlad,nebo to hold letí do koše.
Prostě tohle už nechávám na něm já se nervovat nehodlám.Nemám prostě žravé dítko a kultůra stolování ho prostě nebere,snad ho to naučí ve školce já na to nemám.
Někdy dělám že tady není dokud se trochu nesklidním já nebo on.
Taky mě mrzí že na něj vyjíždím,dost často se mi to stává když v noci nemůžu spát nebo když mě on často v noci budí,ale vtu chvíli se prostě neumím ovládnout..