Mili, tak nějak uvnitř chápu, jak se cítíš, ono se o tom píše "kostrbatě".
Tak se trochu pokusím
Já mám dva kluky, ženský element mi děěěěsně schází, s každou holčičkou si více méně rozumím automaticky, intuitivně - prostě mluví a chová se tak jako já, musí to být strašně hezký mít holčičku vlastní...proto chápu, že tě hodně bolí, že jsi ji měla a ona se "ztratila". Neumím si představit to zažít a umím si představit, co cítíš, když doma máš sice hodně milované úžasné ale samé kluky.
Já bych se s tím pocitem neprala, kluci jsou prostě jiní, občas vůbec nechápu jejich způsoby - mluví tak, aby hovor libovolným způsobem vyhráli...společné hry bývají hlavně soutěží, kdo je lepší...atd. pořád dokola. Občas si půjčuju domů holčičky a raduju se.
Jo a ještě - viděla jsem divadelní hru Caveman, hooodně doporučuju, je vtipná a dost mi dala - už chápu, že ty děsný chlapský formulace nejsou cíleně mířené proti mě