Máme to podobné s rajčatama - nebýt jich, mám na zahradě s malým naprostý klid a můžu vesele pít to kafe Trhá je bez ohledu na barvu, bez ohledu na křik kolem, bez ohledu na plácání, vyhrožování...Jedno odpoledne jsem se na to zkusila vykašlat - řekla jsem si, že jich 5 obětuju a nebudu si ho vůbec všímat. Utrhl vážně 3 a přestalo ho to bavit. Ani jsem se na něj nepodívala a on pořád tak vyzývavě koukal směrem ke mně...jenomže bych to musela opakovat každý den, takže by z nich stejně nic nezbylo. Je to prostě to první, co ho na zahradě napadne - úplně se mi zdá, že mi jde vždycky co nejrychleji ukázat, jak to krásně umí - a není to zas tak úplně naschvál, jak to vypadá. Prostě zatím nemá na to, aby to pochopil - je teda ještě o něco mladší (19m). Ale těšim se, že příští rok už na něj snad bude platit aspoň něco...
Jinak to ale s některýma věcma funguje docela dobře - třeba pračku ho nechávám zapnout samotnýho a už "chápe", že když bude mačkat další čudlíčky, tak "si" to pokazí. A kamarádka zas takhle naučila svýho neposedu, že ráno sám smí zapnout počítač a ono to přestalo být tak strašně lákavý, když už to není tak úplně zakázaný...
A Mili, nemůžeš to nějak navlíct, aby ho tam musel třeba dvě hodinky hlídat manžel? To by nejspíš bylo nejúčinnější U nás jsou rajčata naštěstí maximálně chápavý babičky, takže vlastně žádný problém...až na moje nervy a nemožnost sebou jen tak fláknout, když jsem 38tt