Nevím, co si mám o svém problému a o sobě myslet.
Dost málo jím. Myslím, že si to myslím objektivně , dost často mívám v průběhu dne hlad a někdy si dám jen snídani, pak nějaké drobnosti přes den v práci (pár hrstí sušeného ovoce, nebo třeba pytlíkovou polívku) a pak až večer - a to je kolikrát jen nějaká taková porcička (dva tři chleby s něčím...). Včera jsem skoro chtěla jít spát i bez toho večerního jídla, když jsem si to uvědomila, tak jsem si dala těstoviny…

Včera jsem z toho měla už depresi, bylo mi až k pláči. Nejsem nějak schopná si připravit jídlo do práce předem (bohužel jsme malinká firmička na dovážení jídla, poblíž tu je třeba bistro ve Sparu, ale tam je to jídlo otřes – jedině velká znouze ctnost). Buď se mi "nechce", nebo je kuchyň plná špinavýho nádobí a poté, co ztrávím půl hodiny u dřezu, už nemám v sedm večer nějak sílu na nějaký další kuchtění. (Případně nemám sílu vysvětlovat manželovi, že v našem mrňavém kuchyňo-obýváku dělám hluk při zprávách proto, abych se zítra najedla – možná se to zdá jako kravina, ale faktem je, že tak malý byt je někdy vážně velká obtíž…)
Občas mám takový "záchvaty dobrého stravování", kdy i začnu přibírat (za což jsem vděčná) a cítím se dobře, ale vydrží mi to tak týden-dva :-(.

Dokonce jsem si našla kontakt na nějakou poradnu, kde by mi sestavili jídelníček a tři měsíce bych měla poradní „full-service“, což mi připadá jako jediná možnost, jak sama sebe nakopnout k pořádnému stravování, ale na druhou stranu neumím posoudit, zda bych vydržela (když s tím mám teď problém). A vyhodit 2000,- na zjištění, že mi to bylo k ničemu – nevím no.

Včera jsem si v té depresi uvědomila, že když jsem třeba sama doma (ne s manželem), tak nemám skoro vůbec potřebu jíst a vařit. Nevím proč a nepřipadá mi to normální. Nevím co mám dělat. Proč nemám „zdravější“ vztah k jídlu. Nebo je to jen lenost?