Monitor dechu jsem považovala za zbytečnost, další krám. Neměla jsem ho na první ani druhou dceru. Třetí dcera se mi v osmi (!!! už dost velké dítě) měsících v noci dusila, protože se poblinkala, zvratky vdechla a nemohla chytit dech. V životě nezapomenu na tu noc - ty vypoulené oči, obracení dítěte hlavou dolů, bouchání do zad, chroptění....následně záchranku a pobyt v nemocnici. Hned ještě než nás pustili jsme monitor dechu pořídili i když na tak velké dítě (v podstatě jako pojistku, že když do něho investujeme, už ho nikdy nebudeme potřebovat ). Od té doby zvonil dvakrát a vždycky, když se malá z něho odkulila, protože je přece jen pro malá mimina.....
Není to zas tak velká investice na to jaký komfort poskytuje. A nejlepší na tom, že ho pořídíte je, že když ho budete mít, rozhodně ho nebudete potřebovat .