Gugu,
myslím, že když setrváš u češtiny, tak bude aspoň česky rozumět. Na to aby mluvil by podle mě potřeboval další vlivy. My žijeme v Kalifornii, děti mluví česky docela dobře, i když občas si vymýšlí slova (momentálně dcera říká plyšákům "znítěný" - jako že jsou z nití - z látky). Ale my jsme oba Češi, šest měsíců v roce je s námi babička, která sice anglicky mluví, ale velmi těžce, takže u té děti ještě nezjistili, že by jim anglicky rozuměla. Máme české kamarády s malými dětmi (dneska se jich má pár dostavit - spočítala jsem to na třicet lidí a to nejsou zdaleka všichni), máme třeba i slovenskou pediatričku - takže česky mluvíme opravdu hodně, i mimo domov, slyší češtinu od jiných lidí - různých tet a strejdů, u doktora, od ostatních dětí atd. Takže my nejsme dobrý příklad.

Nicméně - mám kamarádku, která je na tom asi jako ty - ona je jediná, kdo na děti mluví česky, jinak tatínek američan, kamarádi, příbuzní, všechno mluví anglicky - a kluci (5,3 a 2 roky) mluví anglicky. Když kámoška na ně mluví česky, oni anglicky odpovídají. Když jsme si s nimi chodili pravidelně hrát, tak najednou začali občas míchat češtinu (naše děti s nimi mluví na střídačku česky i anglicky, jak to zrovna vyjde). Když byli na tři týdny v česku tak najednou mluvili jen česky... takže fakt dost záleží na tom okolí.

Pár humorných historek - máme dost známých, kteří na děti mluví také různými jazyky a včera jeden švýcarský chlapeček chvíli poslouchal jak mluvím na děti česky a zeptal se, jeslti by na mě nemohl mluvit francouzsky - prostě pochopil, že je to jiný jazyk než angličtina.

A ještě jedna zkušenost - moje děti dostaly český pořad Kostičky - a nedávno Moudronose. Jednak to mají moc rádi a jednak se tam hodně mluví česky - a jsou to básničky a písničky a vysvětlování (jsou to takové krátké naučné pořady - třeba o počasí, o dřevě, o koloběhu vody, o zvířátkách) - a mě přijde, že to dětem dost pomáhá rozšiřovat slovník. Ve školce se učí všechno anglicky, tady mají alespoň trošku vysvětlenou spoustu výrazů v češtině - a přestože doma mluvíme česky, tak spousta věcí nás nenapadne nebo na ně nepřijde řeč - a takhle to slyší alespoň někde. Legrace taky byla, když dcera po shlédnutí Povídání o pejskovi a kočičce začala mluvit velmi spisovně