no tak na to naštěstí máme s chlopem stejný názor,je to mé tělo,né jeho,o)))))a jinak teda mě to nerozhodilo nikdy nic,o))))mrcha chodí jak hodinky,i vše ostatní je jak bylo předtím,o))
možná je to taky tím,že jsme to vše podstoupili už pro sebe a ted jen "zabíjím" čas,než půjdem do posledního pokusu,ale u mě jde hlavně o to,že když nemůžu být já po tolika letech snahy šťastná,tak proč neudělat šťastnou jinou ženu,když já mít děti můžu,problém je v manžovi,o)a sobecky doufám,že když uvidí chlop,že já jsem ochotná dát druhým šanci,on bude pak souhlasit s dárcem,abych se nemusela celé případné těhu trápit,jestli neporodím postižené dítě