Nevím, jestli stačí pouštět písničky... aspoň můj hudebnický táta tvrdí, že dětem se zpívat MUSÍ (berte, prosím, s rezervou, táta je profesor hudební didaktiky a přehání) a zpěv rodičů nebo blízkých nelze ničím nahradit.
Moje děti (1 rok) zatím na hudbu reagují pozitivně, jednak se děsně snažím, druhak jsem jim pouštěla většinu těhotenství dvakrát denně babyplus (to je spíš rytmus). Jo a taky jsme protancovali období dětské koliky s dětmi v náručí (bylo to míň únavné než je houpat nebo je ukecávat, aby usnuly, i když jsem se někdy už jen tak potácela).
A výsledek? Ta více "hudebně nadaná" fascinovaně zírá, když někdo zpívá, tleská, dupe a tancuje do rytmu hudby. Na jednu písničku dokonce reaguje tak, že když ji slyší, uklidní se i z nejhoršího záchvatu (má u toho pootevřenou pusu, takže by mě nepřekvapilo, kdyby to bylo tím, že jí zaléhají uši, ne láskou k hudbě
Nezpívá vůbec, ale učitelé hudby to vidí pozitivně, takže to asi není hlavní.
Ta druhá se "rozezpívá", když slyší Magdalenu Koženou nebo Mariu Calas, ale zní jí to trochu jako sousedovic kocourovi. Taky tancuje, je vidět, že pohybově je na tom líp než první tanečnice, úplně jako by snad měla víc kloubů než sestra, ale rytmus tak dobře nechytá.