Tak já jsem do půjčování děti nikdy nenutila. Zvlášť u nových hraček, nebo hraček, které pro ně znamenají něco víc. Dcera třeba nikdy nepůjčovala jednu konkrétní panenku. Nepůjčovala ji nikdy nikomu a já jsme ji nenutila. mmch. je jí devět a stále ještě ji nepůjčuje. Občas dovolí bráškovi, aby ji pochoval, ale "pod dozorem". Jednou, když byla ještě malá, tak mi řekla, že já taky mimi nepůjčuju. Měla pravdu, panenka pro ni znamenala totéž, co pro mne mimi. Syna zase nepůjčuje plyšovou myš. Prostě jsou to jejich "vzácnosti".
Na písku jsem vždycky vysvětlovala, že mají půjčit bábovičky i ostatním a zvlášť maličkým dětem že je třeba trošku ustoupit. Na druhou stranu, pokud jsem viděla, že nějaké děcko s hračkama zachází škaredě a ty moje jim je chtěly vzít zpět, tak jsem je nechala.

Jinak obecně jsou moje děti zvyklé se dělit, většinou hračku půjčí. Nerady půjčují nové hračky, kterých se ještě nenabažily. Ale často samy od sebe nabídnou svoje hračky dětem, které třeba u sebe žádnou nemají (v čekárně, na písku...). Mívaly období lakoty, to jsme jim vysvětlovala, že když si chtějí půjčovat od druhých, musí samy půjčit. Ale nenutila jsme je nikdy.