Ahoj,

moje nejlepší kamarádka ze základky trpěla anorexií. Dlouho se na to nemohlo přijít, byla jak kost a kůže, odmítala jídlo atakdále - byly to typické příznaky, ale velice dlouhou dobu jí to tak nějak "procházelo", chodila normálně i do práce. Příčina - z dnešního pohledu naprosto bezvýznamná: nějaký kluk, se kterým chodila v 18ti letech a byl její první, jí řekl, že je prý "tlustá". No, a problém v její psychice byl na světě....Co si tak vzpomínám (už je to řada let zpátky), tak opravdu velice dlouho se jakoby "nic" nedělo, jenom strašně hubla, byly jí vidět ty pánevní kosti přes oblečení, vypadala hrozně.....nakonec se složila ve městě na ulici, převezli ji do nemocnice, dostávala kapačky, zřejmě i pomoc psychiatra....

Každopádně chci říct, že její příběh má šťastný konec. Až se dostala z nejhoršího, tak si vzala nějakého našeho spolužáka za manžela a má dokonce dva krásné zdravé kluky (narodili se jí v jejích 30 a 32 letech, ale fakt všechno zvládla v pohodě okolo těhu a porodu). To by nikdo z okolí nevěřil, že vůbec nějaké děti bude mít - v době jejího propadu už nemívala ani měsíčky. Takže u ní se to všechno obrátilo k dobrému. Kéž by to tak bylo i u tvé kamarádky!