Škoda, my jsme z Brna. O víkendu se vyptám švagrové. Dřív tam nemůžu, doléčuju se z virózy. Držím oběma palce, nebude to lehké. Ale dneska už je možné průběh nemoci hodně zpomalit. Když onemocněl brácha, tak ještě tahle šance nebyla. V každém případě je tam hodně velký faktor psychika. Je potřeba se o nemoci dozvědět co nejvíc, najděte si literaturu, hodně se vyptávejte. Hlavně je potřeba si uvědomit, že je to autoimunitní onemocnění, třeba očkování je problematické, může hodně ublížit atd. A snažit se udržet co nejvíc v kondici, domluvit se na tom jak a co cvičit i když to teď třeba vypadá zbytečné. To je jenom tak co si vzpomínám, v pondělí písnu všechno co se dozvím.

A ještě jedno varování pro blízké lidi - tahle nemoc člověka dost změní, jakmile začne odcházet hybnost, připojí se i psychické potíže. Snažte se péči rozdělit mezi víc osob i když vám to bude připadat, že to zvládá jeden. Po čase to už nezvládne a nemocný pak už zase věří jenom tomu jednomu. Od začátku bojujte s tendencí, že se jeden "obětuje". Není to nutné a i pro nemocného je lepší když ví, že mu pomůže víc lidí. Teď vám to asi připadá trochu předčasné a možná nepochopitelné, ale vím o čem mluvím.