k tomu zdraveni, ze se nemusi zrdavit kazdy.
jednou jsem byla na tabore, no spis takovem soustredeni. spali jsme v budove skoly na male vesnici. deti prevazne z prahy, ze vsi nikdo. po asi 3 dnech prisla za vedouci pani reditelka (te skoly co jsme ji mely pujcenou), ze se o nas ve vsi rika, ze jsme nevychovani :-o vedouci nechapala, po vecerech byl klid, papirky jsme neodhazovali ... no bylo nam vysvetleno, ze deti na vsi musi zdravit kazdeho koho potkaji a nahlas a srozumitelne. tak jsme zacali slo nas treba dvacet a kazdy zvlast nahlas zdravil kazdou babicku. kdyz jsme sli pres ves, bylo jednou dlouhe sborove "dobry den"
neuzdravili jsme se, ale sranda to byla. myslim, ze jsme zdravili tak usilovne, ze litovali, ze si na nas stezovali ))