Ve svem druhem tehotenstvi jsem taky dost sportovala, na zac. 5. mesice jsem dokonce jeste stravila tyden na Sumave, kde jsme ujeli v rozumnem tempu v prumeru 50 km za den. Do konce tehotenstvi jsem jezdila na rotopedu (na kole me po patem mesici uz trochu tlacilo bricho). Delalo mi to proste moc dobre, zadne potize jsem nemela, cviceni mi davalo dobrou naladu a vicemene ani na konci tehotenstvi jsem se nezadychavala, necitila se neohrabana, nebolely me zada (ve srovnani s predch. tehotenstvim, kdy jsem mela problemy a musela dlouho lezet, to byl obrovsky rozdil). Porod jsem mela delsi (stejne jako muj prvni trval kolem 20ti hodin), ale bylo to podmineno urcitou dedicnou dispozici (mama i babicka take mely dlouhe porody) udajne mame "poruchu deloz. hrdla). Musim ale rict, ze ve spolupraci s dobrym dychanim a skutecneho uvolneni - coz jsou podle me dost dulezite faktory, byl druhy porod proti prvnimu v naproste pohode. Pripadal mi tak trochu jako "sportovni vykon, jako jizda do delsiho kopce", vubec jsem po nem nebyla unavena, skoro mi prislo, ze mi ten "vykon" dodava silu a energii podobne jako sport. Nejradsi bych tehdy odesla uz z porodniho salu po svych, byla jsem proste "nabita".
Myslim si, ze se ma clovek ridit hlavne svym vlastnim pocitem, zamyslet se, jestli mu pohyb dela dobre a kdyz je po zdravotni strance vse v poradku, urcite dobra telesna kondice pri porodu dost pomuze. I ta rekonvalescence "po" je urcite lepsi.
Preji hodne stesti a snadny porod.