Klidným hlasem oznámím, že se nejde ven dokud nebude uklizeno a prostě se nejde. A pokud by to ani pak nebylo uklizeno, tak by nebyla večeře, pohádka, vana atd... když se jednou začne, musí se to dotáhnout do důsledku, takže pozor na to - nevyhrožuj ničím, co nejsi schopná splnit ("odnese tě čert" "dám tě do děcáku" atd.).

Ve vašem případě - nemůže to být reakce na sourozence? KOlik je mladšímu...? Mně to přijde trošku jako strhávání pozornosti na sebe... ona i negativní pozornost je pozornost, takže bych se taky ještě trošku zamyslela nad tím, jestli starší má dostatek POZITIVNÍ pozornosti. Ono je těžké se někomu věnovat, zvlášť když teda dělá vše pro to, aby tě maximálně vytočil - ale jeslti se o to víc přimkneš k mladšímu, tak tím roztočíš situaci opravdu do neúnosna.

Takže - odebrat negativní pozornost (jestli na něj ječíš, ukecáváš ho, přemlouváš, vysvětluješ atd., tak to pořád je POZORNOST - musíš víc ignorovat ve smyslu nedělat ze sebe divadlo a úplně v klidu a smrtelně vážně oznámit, co hodláš se situací dělat "když to tu není uklizené, nemůžeme jít ven" a jít si klidně číst knížku - nebo teda předstírat že si čteš knížku nebo zkrátka děláš něco úplně jiného, ale rozhodně tě taková maličkost jako roztrhané čtyři toaleťáky vůbec, ale vůbec nevzrušuje a hlavně musíš u toho VYDRŽET - moje dcera je hodně paličatá a vydrží trucovat a dělat naschvály dost dlouho), přidat pozitivní pozornost (pochválit za věci, které dělá fakt dobře, třeba poznamenat, že je prima, když rychle snědl oběd, protože vám zbyde víc času na přečetení knížky nebo skládání puzzle), aby si uvědomil, že máma není jen policajt, ale že s mámou se dají zažít i prima věci a že je pro něj LEPŠÍ, když máma není naštvaná.