Tak pod to co jste tu napsaly se mohu také v klidu podepsat,právě teď postupujeme od ložnice směrem do kuchyně ( v kuchyni jsme se zastavili,je tu počítač a spousta zajímavých věcí) a krámujeme a uklízíme a zase krámujeme, a synek je nejspokojenější dítě na světě.
Je pravda ,že lítání a takové ty klučičí kolektivní "hry" si užije s bráchou odpoledne,když se vrátí ze školky,ale stále je nejspokojenější,když mu nikdo nenarušuje jeho rytmus.
Velké plus je pro mne to,že jako druhé dítě se vlastně s předstihem dostane k aktivitám o kterých se tomu prvnímu ani nezdálo,protože neodpovídaly jeho věku a mnohdy jsem překvapená,jak ho baví a jdou mu i složitější činnosti