Hele, já jsem pevný objetí zažila na sobě a až dospělá - a fungovalo to teda velmi dobře.
Stejně jako paní Prekopová.
Myslím, že klíč je několika věcech:

1. Ten, kdo pevně drží, má toho druhého upřímně rád (je to postoj, který mu dovoluje zachovat si úctu - no jak by si měl velkej chlap zachovat respekt, kdyby se pral s osobou o čtvrt metru menší a 20 kilo lehčí?). Čili u rodiče - není to zoufalý pokus v bezradnosti. Proto to teda já osobně ještě nikdy nepoužila.

2. Problém, o který jde, je nesmyslná agrese. Prostě ten afekt je vyvolanej něčím, s čím se nedá nic dělat, a změní se v agresi typu rozmlátím stůl sekerou (obvykle to ničemu nepomůže, že jo.) Mý děti se tak v afektu nechovaj, maj "jiný kanály".