Evo,
moc mě těší, že jste našli cestu, která Vám vyhovuje!
A jak píšeš o tom "přenosu" agresivního chování na mladšího - také to znám, pokud změním své chování, tak během několika dní se náš sedmile´ták taky začne chovat podstatně jinak.
No a pomoci staršímu s tím, aby se mu mladší nedostal do věcí, je myslím opravdu důležité. Kdyby se mi opakovaně někdo hrabal v mé práci na počítači, cítila bych strašnou spoustu bezmoci a určitě bych pak byla na dotyčného agresivní. My jsme nakonec zvolili ten oddělený kus pokoje a nejstarší syn si i díky tomu může bezpečně hrát podle svých představ. Je to na jednu stranu privilegium, ale v tomhle zrovna docela souhlasím s Prekopovou, že starší mají nárok na privilegia, do kterých mladší nedorostli.

No a tak jsem se dostala k otázce, kterou v sobě už dlouhodobě vnitřně řeším. Naše prostřední dítě má mentální retardaci, takže mentálně je už téměř na úrovni nejmladšího a za chvíli bude rozumem "mladší". Prekopová radí zachovávat pořadí, i když je nějaké dítko postižené, teoreticky s ní souhlasím, prakticky nevím moc jak na to.
Já mám pocit, že v tuhle chvíli má "privilegium staršího sourozence" naše prosřední dítě hodně naplněné tím, že už chodí do školky a mladší sourozenec ne. Ale vlastně nevím, jak to bude, až začne do školky chodit i mladší a až třeba oba budou chodit do školy.
Je to zatím hrozně obecné, vím, ale nenapadá Vás k tomu něco? Jak uhlídat sama sebe, abych (což je snazší) neměřila jen podle rozumové úrovně? dcera je navíc drobná, takže i fyzicky ji ten mladší přerůstá. Díky.