Já teda nevím, ale podle mě každý zdravý vztah jednou začne uvažovat o svatbě, zrealizuje ji a začne toužit po dítěti. Je to přece přirozené - někoho moc miluju, chci s ním strávit celý život a právě svatba je důkazem, že to myslím vážně.
Moje kamarádka vždycky tvrdila, že ona se vdávat nechce...zamilovala se a hned po dostudování se vdala. Moje mamka je dvakrát rozvedená, byla přesvědčená, že potřetí by ji na radnici nedovlekli ani párem volů...i ona teď mění názor a svatbu by měla moc ráda.
Já na tvém místě bych si s přítelem pořádně promluvila, já si třeba nedovedu představit, že bych dokázala žít s někým, kdo se nechce ženit (nebo nechce dítě).

Chápu vztah, kde dva čekají na vhodný okamžik, aby se vzali, když se nechtějí vzít...já nevím, kvůli splácení dluhů, ale pro celoživotní vztah mi svatba přijde přirozená.