Sandro, v šestinedělí mi taky babičky pomáhaly skoro denně (už je to řádka let, takže nevím, snad 4x do týdne?). Tedy i s procházkami. Upřímně, já byla tak upachtěná a zničená nevyspáním, že jsem byla ráda, že mám chvíli klid.
Možná by se mohla domluvit s babičkami, aby jí chodily pomáhat jen několikrát týdně, třeba si vymyslela nějakou záminku, proč chce jít s kočárem sama třeba někam s konkrétním dostupným cílem. A ač teď asi, jak se zdá, za největší svou touhu považuje právě to být s miminkem, ať si vzpomene na věci, které ji před mimčem bavily, a ať si ten čas využije jen tak pro svoje potěšení. Možná chodí ráda na výstavy, možná ráda čte, nebo třeba vyšívá, drátkuje... Nebo by si mohla třeba v té době, kdy bude na procházce s malým babička, založit a upravovat fotoalbum děťátka, psát si deníček, jaké hezké nebo třeba legrační chvilky s ním prožívá. Ono se to nezdá, ale čas strašně rychle letí, a sama moc dobře vím, jak po nějakém čase rodičovství to "volno pro sebe" děsně chybí...