Přidat odpověď
hele a zkoušela jsi někdy mluvit se starým člověkem o tom, že mu něco starého vyměníš za něco nového a lepšího? Nevím, možná nemám reprezentativní vzorek - jen své prarodiče ve věku 74-84 let, ale těm dělá problém vyměnit prakticky cokoliv, od televize, přes pračku, postel nebo aspoň novou matraci..... a taková věc jako je kotel, to je pro ně alfa a omega, fungujou s ním už x-desítek let, a museli by se "učit" zatopit v novém - nechtějí. Logika, jednoduchost, účelnost, to že to zaplatíš - nepomůže. Nechtějí. Jsou tak zvyklí, vyhovuje jim to. Dá to opravdu velkou práci - třeba předělat koupelnu, to bylo řečí "nechte to tak, já už to takhle doklepu, utrácet za starou bábu já vám dám... Nakonec jsme ji přesvědčili, koupelna s nízkým sprcháčem se jí líbí, je pohodlnější, ale stejně nepomene pokaždé říct, že jsme to neměli dělat. Novou televizi nebude zapínat, aby se jí "neokoukala" - hodila přes ni dečku, radši kouká na starou kde už semo-tamo běhají proužky :-(
Tím chci říct, že ne vždy jsou na vině nedostatečné finance resp. nezájem potomstva. A nejsou to výmluvy. A starýho člověka přesadit z jeho chalupy do pečovateláku - jen pro pohodlí - promiň, to je drsný. To je naše uvažování, ne jejich. Oni chtějí žít tak jak žili, a když už to přestanou zvládat, ví že se přiblížil jejich čas odchodu. Možná je to OT, ale dnešní svět je tak strašně zatíženej na osobní pohodlí a posedlostí léčit až do samotné smrti, že je mi z toho až smutno. Ne každý má takové hodnoty, ne každý to tak chce. Kamarádky maminku tahají po nemocnicích už rok, rakovina rozlezlá na obou plicích. Prostě jí nedovolí normálně umřít, léčí ji za cenu takových bolestí, že ten rok života proklíná.... Pardon za odbočku.
Předchozí