Problém je, že se dnes mimoškolní činnost bere ve většině mimiškolních aktivit moc vážně. Moje představa jako rodiče byla, že poskytnu dítěti všeobecný přehled činností a odreagování a samo dítko uvidí co ho bude bavit a čemu se jednou třeba bude věnovat a třeba se ukáže, že je v něčem vyjímečně dobré, nebo to bude dělat pro zábavu. Bohužel to tak nefunguje. Mám sedmnáctileté dítko, které bavilo (kromě sportu)vše co provozovala, ale ten tlak z různých oborů je těžké ustát. Mladší dítko má zálibu v tanci (jakémkoliv), ale zase je to boj, chtěli jsme mu poskytnout všeobecný přehled, ale to by musel mít týden dvacet dnů (je mu osm let a tanci se věnuje čtyři roky). Ještě chodí na keramiku a kytaru ...naštěstí v rámci družiny. Tlak na určitou " profi-orientaci dítka" nám přijde nepřiměřený. Já bych brala kroužek, kam bude dítko chodit v pohodě a neeé, že jsou děti zatěžovaný soutěžením od mala. Jasně trochu porovnání sil neškodí, ale tak nějak rozumně, poděkovat poraženému a dát mu alespoň drobnost za účast a snahu. Je mi hrozně líto dětí, které se snaží jak můžou a jsou poraženi. Prostě si myslím, že děti by měly být odměněny za snahu, né za výhru.