Vidím, že diskuze je už docela stará, ale přesto ssi neodpustím trochu komentáře, snad mi někdo ještě odpoví. Má taky syna i manžela, takže o tom, jak to po porodu chodí něco taky vím. Milovali jsme se od konce šestinedělí a na milování jsem měla chuť. To ale neznaméná, že by jsem se milovali denně. Milovali jsme se když byl čas, což upřímně moc často nebylo Ale chuť se alespon pomazlit jsem měla vždycky. Copak vám nechybí mužské objetí? Jende přece jen o soulož, ale i právě o pocit, že jsem milovaná a chtěná. Strašně moc jsem v tomto náročném období potřebovala objetí a trochu citu. Když mám uspokojovat citové potřeby dítěte, potřebuju i já nějaké city dostávat, jinak bych úplně vyhořela. Můj nick prostě vystihuje moji povahu.
Ale budiž, nechcete na sebe nechat sáhnout dobře, vaše rozhodnutí. Zůstává mi ale rozum stát nad tím jak tu popisujete chování vašich mužů. To jenom přeháníte, nebo vás opravdu muži do styku nutí? To přece citlivý a milující člověk nemůže dělat. Opravdu u vás panuje dusno, když odmítnete sex? Mnohé z vás tu napsaly, že se dokonce kvůli sexu hádáte! To si mám představovat tak, že když se odmítnete milovat, tak se váš manžel naštve?!