tak jsem dočetla...Smetano, já myslím, že ty v podstatě víš, co chceš i si uvědomuješ rizika...to jak píšeš o tom, že nechceš být "přestupní stanicí"


Nesouhlasím s názory, co tu zazněly...jako ano, na chlapa nemůžeš /i když je to blbý, protože by člověk měl rád jasno/ tlačit na začátku ve stylu: "chtěla bych velkou rodinu, chceš taky tři děti?", protože by se fakt vyděsil

jenže tady jde o to, že tohoto muže "děsí" triviální věci. Neděsí ho vyspat se s partnerkou, ale zdá se, že ho momentálně děsí se vůbec vázat. Nebo se vázat s ní, přestože jí má rád, nemusí jí nutně milovat a on si to třeba může uvědomovat. Že sex dobrý, kamarádství taky s ní dobré...ale láska, kdy má člověk pocit, že "to je ono" to z jeho strany není.

Smetana vždycky vybudí jeho "instinkt lovce", ale právě je divný, že on už na tom lovu nezůstane. Připadá mi to, jako kdyby si jí držel "pro jistotu, aby někoho měl".

At se na mě nikdo nezlobí, ale děsit se toho, že pozvu někoho do kina, na kafe, že mi po promilované noci zavolá...to je dost divný, nedůstojný dospělýho chlapa. To přece ještě neznamená svatbu, děti...žádný závazek.

Smetano - radím jedno - rozum do hrsti...a růžový brýle dolů.

Ono to klidně může být i v jeho povaze, ne v tom, že mu nevyšel předchozí vztah. Znáš ho, ale neznáš ho v roli každodenního partnera. Ono i když ti svádí vinu na předchozí partnerku, tak to nemusí být jí.

Když navazuje sexuální vztahy, měl by být minimálně schopný normálního tzv. "chození". A pokud kvůli traumatu není, tak si měl dát oraz a pak teprve s čistým srdcem a hlavou něco podnikat.

Jedna z nejhorších povahových vlastností nás žen je to, že často nechceme vidět realitu takovou, jaká je, ale děláme si iluze. Z toho pak plynou zlomená srdce. Kdyby byly ženy větší pragmatičky, ušetřily by si spoustu problémů.