Veroniko, mně přijde, že problém je v tom, dávat dítěti vybrat jenom tam, kde je k výběru dost zralé. Takhle malé dítě podle mě není schopné pořádně si vybrat tak složitou věc, jako jestli bude další dvě hodiny doma nebo venku (a vzít v potaz to, že ten plán nepůjde změnit ani až ho to, co dělá, přestane bavit). Kromě toho, jak jsi psala níže - když řekneš, jdem ven, ztropí scénu, že chce zůstat doma, tak zůstanete, a pak začne, že chce ven - v takové situaci bych trvala na programu, jak jsem ho řekla, když už jsem teda tu oznamovací větu použila. Ona se taky docela dobře může vztekat proto, že potřebuje od tebe jasné slovo - něco bude tak a něco jinak - a ty ji mateš tím, že neustále měníš plány podle toho, co říká.
V tomhle věku bych základní program stanovovala sama, vybrat bych dala jogurt nebo pribináček, popřípadě krtečka nebo vílu Amálku. Rozhodnout se o programu na celé dopoledne bude schopná tak za dva roky...