Ach jo.
Za minulého režimu se možná křtilo i dnes se křtí "nepraktikujícím" - kdysi pokřtěným a nevěřícím. To vadilo skutečně věřícím lidem vždycky, ale vždycky se to dělo a děje.

Skramuško, ještě existuje výjimka, že křest je možno udělit v akutním ohrožení života nebo v nějaké situaci, kdy není možné sehnat kněze nebo souhlas rodičů. Tuto obecnou formulaci si ovšem kdekterý horlivý katolík vyloží dosti svévolně a neplatně pokřtí kdekoho (v pubertě jsem takto chtěla spasit pár duchovně smýšlejících kamarádů).

Opakuju, že pokud ten důvod nevzniknul (a jeptišky by v tom měly být sběhlejší než čerstvě obrácený puboš), pak je to fakt těžkej průšvih podle kanonickýho práva. Jinak doufám, že mou mladickou nerozvážnost a lehkovážnost mi Bůh odpustil.

Otázkou ovšem zůstává, jak si to přebere Pán Bůh, který na rozdíl od lidí dotyčným do hlav i srdce vidí.

S tím sňatkem to vysvětluju níž, tak si to prosím přečtěte, koho to zajímá.