Přidat odpověď
Monty, v podobné doufám a myslím, že se nám to fakt takhle nějak povedlo. Nedokážu spát, když není blízko.
Já vlastně ani nefunguju, jak víš, žijeme spolu, pracujeme spolu, spíme spolu, jíme spolu. 24 hodin denně - náct let. Utěšující je, že to cítí stejně a jsou momenty, kdy odjedu na školení nebo on někam - zpravidla pánská jízda za účasti mých příbuzných.... a SMS-kujeme si jak prdlí.
Někdy mi to až nahání hrůzu, připadám si jak závislák, v běžném životě jsem poměrně samostatná bytost a takhle velká citová vazba až skoro děsí, ale to už je o jiné diskuzi ....
Předchozí