Klasika, jako bych to psala já
.
Jsme s manželem zajedno, že malou nebudeme učit na sladké blbosti. Když čokoládu, tak hořkou a to ještě za hooodně dlouho.
Né, že bychom jí nechtěli dopřát. Ale chudince jsem nedali moc dobré geny, co se postavy týče (já 165/85kg, manžel 183/135kg). Sice se snažíme hýbat (já se nesnažím, ale manžel mě většinou donutí), ale tlustý jsme stejně
.
Tak proč jí od mala zakládat na tloušťku něčím, čemu se dá vyhnout, že?
Minulý týden moje máma mi nadšeně ukázala :"hele, co jsem koupila Janě k Mikulášovi!!!!" (v říjnu
) A ukázala mi asi kilometrovou čokoládu!!! Dceři je nec. 16 měsíců a čokoládu jí dát nechci, ach jo. Jsem jí řekla ať to dá dalším vnoučatům, který mají jídelníček sestavený jinak. To bylo zase kecůůůůů. Ale prosadila jsem si to a tečka.
Já vím, možná mi tu někdo napíše, že by byl rád, kdyby prarodiče vůbec projevili zájem a občas něco koupili. To já jsem ráda, že na ní myslí...ale proč nemyslí i na mě a kupuje takový krávoviny? když bylo malé asi půl roku, tak koupila umělohmotnýho soba (vánoce) a uvnitř lentilky. Ani to nebyly lentilky s čokoládou, ale nějaké napodobeniny s cukrem uvnitř. Když jsem jí řekla, že takový bonbony malá přeci nemůže, namítla, že to přeci sníme my. "a co z toho bude mít malá???" "No malá se na toho soba může koukat" (podotýkám,že to nebyla hračka pro děti do tří let,loupala se z toho barva,prostě pochybná kvalita, hrůůza)
Prostě mozek always off.