Když pominu nějaké srdeční turbulence, existenciální a existenční otázky - možná do jisté míry způsobené "mléčnou mlhou", jsem šťastná a spokojená. Teda teď. První rok jsem byla úplně jako v rauši, takhle nějak si představuju účinky extáze
Nevyspáním sice na pokraji sil, ale aspoň jsem neřešila hovadiny, život, vesmír a vůbec a soustředila se na děti. Možná by mi neubrala na optimismu ani nějaká menší atomová válka, taková to byla síla.