Já jsem začala chodit do hudebky na klavír jako malá a šlo mi to - tedy měla jsem údajně talent, ale byla jsem děsný lajdák, to přiznám otevřeně. Takže tím, že mi to šlo, tak jsem věděla, že některé věci prostě zvládnu nacvičit jen těsně před hudebkou nebo vůbec... No učitelka to jistě poznala
Maminka mne nikdy do ničeho nenutila, co si pamatuji - sama vyučovala soukromně klavír. Jen mi připomněla občas, zda jsem cvičila. Učitelka mi jen připomínala, že hřeším na svůj talent, že kdybych cvičila atd atd... já hrála jen to, co jsem vždy musela, žádné písně nebo tak. ...když potom v devítce maminka odjela do zahraničí , tak jsem okamžitě ukončila chození do hudebky a pak cestovala za ní. No a teď jsem se rozehrála, jak přišly děti. Myslím písničky atd atd. Bez problému. Jsem moc ráda, že maminka prostě brala za samozřejmost (jako vyžadovala), že chodím do hudebky, ale nikdy mne nedrtila - nepamatuji si. Mimochodem moje pilná starší sestřička byla pravý opak, myslím v přípravě na hodiny a dnes je paní učitekou klavíru
Takže dnes to vidím tak: Neotravovat dítě, ale neustále motivačně vyžadovat pokrok.... Jestli to tedy někdo pochopil