Můj býv. manžel u porodu zpočátku být nechtěl. Prý nemůže vidět krev, operace apod.
Vysvětlila jsem mu, že ho chci mít blízko v době, kdy budu mít porodní bolesti, budu střídavě chodit a občas se o něj ráda opřu. (nakonec jsme si i povídali vtipy)
Jeho nejdůležitější role, která mi pomůže, že bude dávat pozor, aby se mnou zacházeli slušně a rozhodovali se včas.
Přímo při porodu jsem ani nestála o jeho přítomnost, byli jsme domluveni, že si bude stát někde opodál. Když se syn narodil, sestra si ho zavolala, že půjdou malého společně změřit, zvážit apod.
Já i manžel jsme byli s tímto velmi spokojení. Byl na sebe velmi pyšný )) a já měla také svůj klid.
Na žádné kurzy jsme nechodili, ale - dříve jsem v porodnici pár měsíců (po škole) jako pomocná síla pracovala, takže jsem sál a jeho provoz znala dokonale..