Vkládám do diskuze Respektovat a být respektovám, prosím ty, kteří četli, aby mi poradili: )))

K objasnění situace - jsme cca 4 měsíce přestěhovaní do bytu bez tatínka dětí. Vycházíme spolu. Děti si ob víkend bere, v týdnu za nimi jezdí. On má přítelkyni. Já přítele, který s náma začíná žít. Děti oba partnery mají rádi. Situace se nevyvíjela nijak dramaticky.

Máme dvě děti - Elišku 4 roky a Matěje 2 roky. Povahy naprosto rozdílné.
Matěj neustále v pohodě, děda nebo kdokoli si pro něj přijde a on s ním jde, zamává a páděj. Zůstane u babičky, zůstane s přítelem doma. Kamkoli přijdem, v podstatě se nestydí.

Eliška se stydí. I když ob den jdeme k babičce, stejně chvíli trvá, než se rozmluví. Když dostávali dárky k narokám, nechce si je vzít, když jí je někdo přímo podává, od přítele nechce podat občas pití, mám jí ho podat já. S dědou a babičkou nikam jít nechce, ani i když půjde i Matěj.
Jedinej člověk, s kterým vydrží, je její táta a moje mamka.

Vím, že je to asi určitej způsob, že si chce dokázat, že jí neopustím a mám jí ráda. Snažím se jí to dávat najevo, snažím se jí věnovat.
A teď otázka: ))) Když si je chce děda s babičkou vzít třeba na odpo domů, nebo do herny, mám jí nutit, když řve a ječí, že chce bejt se mnou, anebo jí nenutit a nechat jí se mnou doma?
Za normální situace bych to asi neřešila, ale vím, že ona je šílená citlivka a teď ještě ta situace s rozchodem a odchodem do novýho bytu, nový přítel... Na druhou stranu ale vidím, že čím víc tu s námi přítel je, tím víc jsou děti zklidněnější, jakoby se to dostávalo do zajetých kolejí - jestli chápete, jak to myslím... Snad je to aspoň trochu srozumitelný: )))
Díky předem