Lipo,

to s tím voděním do školy jsem psala já a východisko to jistě je . Taky ji do té školy nevodím nějak extra jako specialitu, mám to téměř cestou do práce (zajdu si cca 150 m a přicházím do práce na 8, jak potřebuji). Školu máme dost daleko, musí se kus MHD (a ostatně spoustu i starších dětí rodiče vozí auty). Na kroužky a tak chodí sama, bez potíží (kromě toho že je roztržitý snílek, takže sem tam prostě zapomene jít a taky jednou sedla do špatného autobusu a dojela úpně jinam než měla, ale našla se ).
Prostě má ráda maminku při ruce, a tam, kde to bez potíží jde, jí to ráda umožním. Jinak bez potíží jezdí na letní tábory, do školy v přírodě a kamkoliv; jen s trochu větším neklidem a vřelejším loučením než ta starší, která vždycky když uviděla děcka, tak mi dala letmou pusu, mávla a nechala mě na peróně.

Otužovat se IMHO právě musí opatrně, bez velkého nátlaku; pro mě je to vydobytá zkušenost a samozřejmě nejspíš neplatí univerzálně na každé dítě, ale mladší dcera je v rodině jistý exot - starší dcera taková není a já taková taky nejsem, takže mi chvíli trvalo, než jsem se naučila s tou její citlivostí a někdy úzkostí zacházet, a kašlat na to, co si kdo myslí, že by dcera "měla dělat" a jak. Jediným podstatným kritériem je, jak to vyhovuje nám jako rodině.