NEvím, v poruchách se nevyznám, ale prostě to může být taková kapku "opatrnická" povaha. Mám velmi podobně děti - dcera 4, syn 1,5r. Dcera je první vnouče obou prarodičů, oboje bydlí celkem blízko, takže jsme s ní odmalinka bývali u obou babiček - návštěvy, hlídání, společné aktivity (výlety, divadlo). ALE stejně má pořád problém někde být bez nás. Respektive hodně o tom mluví, x-krát se ujišťuje že si pro ni přijdem v tolik a tolik, jestli tam bude spát, jestli.... Ještě do nedávna dělala i scény, i pokud to bylo domluvené že někam pojedem a ona tam zůstane (s někým z prarodičů), a ona vše předem odkývala, stejně mezi dveřma nakonec spustila nejen slzy ale i řev "já nechci já nechci". Dříve jsem vyměkávala, snažila jsem se tam zůstat, moc nic to ale neřešilo, dcera seděla u mě nebo se mě držela a nechtěla se s nikým bavit, potom mě obě babičky řekly že bude lepší když půjdu, protože jak se za mnou zaklapnou dveře, je do pár minut po pláči a dcera je hodná a spolupracuje. A babičky jsou opravdu hodné a vím že jim můžu věřit, takže jsem to tak začla dělat. Sice jí vše vysvětlím dopředu co ji čeká, domluvíme se spolu jak proběhne odjezd a návrat, ale pokud pak těsně před "akcí" se začne vzpírat, odevzdávám ji a odcházím. Pokud vidím že ve fázi plánování a domlouvání projevuje nějaký zásadní odpor, snažím se to řešit jinak. Taky pokud se změna vyskytne náhle, dám jí možnost to odmítnout pokud to lze (babičku vyprovázíme na autobus, a ta nám nabízí ať jedeme pár zastávek s ní - syn rád jezdí autobusem - ale dcera odmítne, chce už jít domů - ok, nehrotím). Vím že byla, je a nejspíš i bude zdrženlivá, k nikomu se sama nehrne, jak je někde více lidí (rozuměj více než 1, třeba na hřišti) už si hodně rozmýšlí jestli tam opravdu chce jít atd. Ani ve školce není moc kolektivní, má tam 1-2 kamarádky, a do kolektivních her se zapojí jen někdy, někdy zůstane v koutku sedět a jen pozoruje (s učitelkou jsem domluvená že ji nebude lámat).

Syn je z jiného těsta, sice se taky rád přitulí, ale nedělá mu problém ode mě odejít prakticky ani k cizím lidem (z toho jsem zas vyjevená já), tuhle mi z chodníku uhnul do otevřených dveří malého krámku, šel rovnou k prodavači a ukazoval mu autíčko..... možná je to normální v jeho věku, rozhodně ale je povahou otevřenější než jeho sestra.