To je zajímavý téma. Mám jednu zkušenost z dětství, díky které kluky do ničeho netlačím. Je to taková banalitka, ale vrylo se mi to pod kůži:). Podařilo se nám jednou na výletě chytit mloka. No a rodiče nás tlačili do toho si ho pohladit. Ségra po chvíli pohladila, ale já jsem se bála. Pocitově jsem cítila ten silný přesvědčovací tlak rodičů, abych to udělala, abych se pochlapila:). A celé to trvalo celkem dlouho. Je to fakt hodně nepříjemný, cítila jsem se jako bez opory, zatlačená do kouta a ničemu to nepomůže.
To, že netlačím, neznamená, že nemotivuju, ale bez nátlaku. Řeknu jim k tomu vždycky i výhody a nechám to rozhodnutí na nich. Starší(5let)zatím ještě nedozrál k tomu, aby u babiček spal. On si to vyzkoušel a nejen u nich a zatím znovu nechce. Jinak je velmi samostatný, komunikativní, není úzkostný, má rád, když se něco děje. Prostě zatím potřebuje ten večerní rituálek se mnou a já to respektuju.
Cimm, takže já osobně bych to nelámala, obzvášť v takovéto porozvodové situaci. Rozhodně bych jí dala čas a snažila se vybudovat maximální možný pocit bezpečí.