no tak přítelovy děti můžou chodit k ní - když je to vedle ve vchodě
Určitě ale pokud ona se přistěhuje do jiného města (k vám) a nebude tam nikoho jiného mít, tak to chca nechca bude vyžadovat trochu více intervence a pomoci z vaší strany než je obvyklé. Měli byste s přítelem vymyslet jak ji "zabavit", zamyslet se nad nějakými možnostmi jak by mohla trávit čas, třeba klub chovatelek andulek nebo abonentku do divadla (představení co 14 dní ve čtvrtek) nebo kdyby chtěla být ještě aktivní tak třeba v mateřských centrech někdy shánějí paní na hlídání na pár hodin některé dny v týdnu (ale ty jsi vlastně psala že na malé raubíře moc není cacná), nebo nějaké dobrovolnictví (chodit si povídat s pacienty do nemocnice) apod.. Prostě je i na vás jak to pojmete, čím víc ji budete "odstrkovat", tím hůř se ona bude cítit, čím víc volného nevyužitého času bude mít, tím víc bude vymýšlet jak ho strávit s vámi. A až ti bude něco na ní vadit, zkus si nejdřív představit co bys dělala kdyby ti tohle "provedla" tvoje máma.
Taky jsme bydleli půl roku u tchýně, taky to byl boj (třeba blbý věšení prádla, byla jsem vytočená jak beruška když mi převěšela moje aby se tam vešla, myslela jsem že mi má dojít říct, udělala bych si to radši sama, nebo mytí nádobí - ona "odmývala" neustále, já až když se to nakupilo....). No, dneska vidím že spousta z toho byly žabomyší spory.
Ne že by to teď byla láska medová, ale poučily jsme se tak nějak obě, ve spoustě věcí kde jsem dřív číhala na "zlý úmysl" teď vím že ho fakt nemá, buď neví nebo to vidí jinak, stačí říct, zeptat se, vyjasnit si to. Ale nepěstovat si v sobě ty apriori "nastartované" pocity že něco dělá schválně. Brát věci co nejmíň osobně a co nejvíc prakticky. Když ti třeba řekne "ale ty nenosíš šálu, vždyť je venku taková zima" - nepřeložit si to hned jako "bude mě buzerovat jak malou nebo co, asi vim kdy je mi zima a kdy ne" ale říct něco neutrálního v tom smyslu že "jojo, už je vážně docela zima" a nechat to plavat. Říkat si "řeči se vedou, voda plyne", prostě spousta těhlech průpovídek je vyřčená jen proto aby nebylo ticho, tak není třeba si z nich dělat velkou hlavu. Naučit se odpovídat na otázku protiotázkou, ne cítit v sobě poslušnou malou holku která musí odpovědět když je tázána - "co budete dělat večer?" - "proč to chceš vědět?" nebo "potřebovala bys něco?" pronesené neutrálním tónem (ne naježeně) ti dá manipulovací prostor k tomu dozvědět se co dotyčná chce než se necháš někam domanévrovat....