taky mám knihu RaR na n očním stolku. čtu ji po večerech a tím pádem usínám totálně vystresovaná, že jsem ta nejhorší matka na světě, protože mám pocit, že jakkoliv jsem své děti doposud vychovávala, tak jsem to dělala špatně. Manžel už mi ji zakazuje číst, protože mu večer říkm, "vidíš, co jsme zase udělali, když jsme.....", on už je na to pomalu alergický.
ale taky se obávám, že řídit se touto knihou moc nedokážu. přijde mi to až přehnané. mě takto nikdo nevychovával a kdykoliv si vpomenu na dětství, tak jen v tom dobrém, nikdy mě nenapadlo zpětně rodičův něco vytýkat. ani nemám co. a přitom jsem i na zadek občas dostala, musela plnit "rozkazy" a chovat se tak, jak se má.