no ja se pokousim se zastavit, zkusit "vystoupit ze sebe" a pozorovat se, kterak sedim na zemi u ditete, ktere se (napr)krouti jako had, chechta se ci rve, ze se nechce oblikat do skolky a pritom je fakt nejvyssi cas.
no a cim dal casteji se mi podari si rict, no jo, je to o nervy, ale na druhou stranu, je to cely vlastne groteska. kdyz nejde vo zivot jde o o h...o.
jsem taky z rodiny, kde se jecelo furt a vadilo mi to hodne. proste se kvuli kazde volovine nechci tak vytacet jako moji rodice.
jo, pocitani do 10 neni spatny, ale kdyz tim jen odpocitavas vybuch atomovky, tak to je taky na nic ;-)