Od té doby, co mám děti, si myslím, že ti malí usmrkánci mají dost zvrácený smysl pro ironii a humor vůbec
A moc dobře chápou, už v roce a půl, co se smí a co ne a čím matku spolehlivě vytočí. Plíží se bytem a kouká, jestli já koukám, a když zjistí, že ano, s razancí sobě vlastní otevře a přibouchne ty dveře od kredence, batolí se hřištěm a s potutelným úsměvem sleduje, co udělám, když si po 10x strčí hrst písku do pusy, plouží se ulicí, nožičky sotva vleče, ale jen se objeví na obzoru kus bláta nebo louže, ožije jak čert a šup tam

Známe je, milánky. Ale ruku na srdce, je to normální vývoj, nebyla jsem jiná a miluju je nade vše. Tyhle "výchovné problémy" jsou ještě skutečně pro zasmání.