Přidat odpověď
To, cos popsala, byl IMHO chybný přístup. Byl by akceptovatelný, jen kdybys o to tu lékařku požádala předem.
Moje mladší dcera měla cca v pěti malý váček a na pohotovosti jí vytrhla doktorka mléčný zub, který to způsobil. Bolelo to, očividně, ale zub musel ven a malá se nechlěla nechat ani natřít nějakým krémem proti bolesti; pak ji doktorka poněkud podvedla, takové to "ukaž, já se jen podívám" a škub (byl to mléčný zub a vyháhla ho prsty). Dcera to celkem vstřebala, ráda, že to má za sebou (já jsem ji poněkud pokárala, že si to měla nechat natřít a paní doktorka se chtěla domluvit, jenže jí nic jiného nezbylo), ale jinak jsme to neřešili.
O rok později mi ortodontka doporučila nechat jí vytrhnout mléčné dolní zuby, které ještě pevně držely. Naše zubařka se chtěla pokusit - ale dítě se šprajclo. Po chvíli přemlouvání a povzbuzování, které k ničemu nevedlo, jsem poslala malou do čekárny (s její starší sestrou) a dohodly jsme se s doktorkou, že to necháme plavat. Řekla mi, že ji samozřejmě udržíme a zvládneme to i násilím, ale že by to zřejmě neprospělo jejímu celoživotnímu přístupu k ošetření zubů - a nebylo to nezbytné.
Měla pravdu. Dnes chodí malá k zubaři sice bez nadšení, ale taky beze strachu. A hlavně, ta doktorka tehdy respektovala nejdřív mé dítě, a pak v rozhovoru i mě.
Myslím, že rodič ví lépe než zubař, zda je na dítě třeba houknout nebo ho trpělivě povzbudit.
Předchozí