No tak ji párkrát pochval, když tam zrovna neskáče. To zabírá nejlíp.

Jinak u nás se za trest chodilo do kouta. Znamenalo to zavřít dítě do druhé místnosti. Bez křiku, bez trestů. Prostě jsem vysvětlila, proč tam jde. Dcera tam strašně brečela a už zlobení neopakovala. Paradoxní bylo, že v té místnosti by v klidu byla sama, hrála by si a neměla by problém, ale jak se to pojalo jako trest, tak si brala osobně, že nemůže být s námi. Fungovalo to líp než plácání po zadku.