Jsem toho stále tak plná. V neděli jsem byla s nejlepší kamarádkou u porodu. Nemohl s ní jít manžel, protože neměli kam dát prvního syna a malej nechtěl bejt se mnou, tak jsem šla do porodnice já. Pomáhala jsem ve sprše, při kontrakcích, prostě se vším. Uklidňovala slovama, hladila, dávala kyslík, zvedala do klubíčka při samotném porodu, fotila hned po porodu, držela miminko dvě hodiny po porodu, pomáhala přikládat při kojení a BREČELA dojetím. Celou neděli jsem byla tak citově rozhozená, ale hezky, že jsem nevěděla, co si počít s myšlenkama, s citama. Náš vztah s kamarádkou teď bude úplně jiný. Je to nepopsatelné, ale musím sem s těma myšlenkama. Pochopí asi jen ten, kdo někomu u porodu byl. A celkem bych se doučila na porodní asistentku, protože myslím, že práce je to moc hezká. Ale až budou kluci větší, protože stejně nemůžu dělat na směny, tak až by to šlo. Chjooo, jsem se vykecala