Mili,
nečetla jsem celou diskuzi, tak se možná budu opakovat.
Psala jsem ti už asi na více diskuzích, před 2 roky mi umřel táta (44 let, rakovina). Jsem ten opačnej typ než ty. Já taky nedokážu s mámou v pohodě vzpomínat, brečet a tak... Už teda o něm umím normálně mluvit, ale nějaký plánovaný sezení a povídání, to fakt ne. Tak pochop zbytek rodiny, že to maj asi podobně
Dokážu o něm mluvit a brečet jen s jedním člověkem. Jinak ne.
Co zkusit říct manželovi, že z toho pak máš opravdu psychický problémy, že bys potřebovala, aby jednou za čas "brečel" s tebou. Klidně osamotě, bez ostatních členů rodiny... Nevím, když nebude chtít, rada asi fakt není