Mili, chápu, že potřebuješ o Milence mluvit. Také "to ze sebe potřebuji dostat", pokud mám nějaký problém. Jak tu ale píší ostatní: ty chceš hovořit, ostatní nechtějí. Ty nechceš měnit "strategii" (což ti schvaluji), oni také zřejmě ne. Mám obavy, že pokud začneš na Štědrý den měnit zaryté mlčení ostatních, opět narazíš. Dobře se doma mezi sebou znáte, tak bych odhadovala, že ostatní čekají, "že to zase přijde".
Připadá mi velice přijatelný nápad připravit na štědrovečerní stůl talířek i pro Milenku, třeba k němu dát i její fotečku či oblíbenou hračku (záleží na tobě i ostatních, zda byste to takto unesli). Jak už psala jiná osůbka zde v diskusi: společná vzpomínka před večeří (něco jako "vzpomeňme si na společné chvilky prožité s Milenkou") by také jistě byla řešením.
Mili, to že píšeš, je moc dobře! Deníček je jistě výborný pomocník. Je to další možnost, jak ulevit svému napětí a bolavé dušičce. Ostatním bys ho měla dát určitě přečíst, ale... "Nelámala bych" to zrovna na Vánoce. Nechala bych ho kdykoli ležet na místě, kde by si ho ostatní všimli a sami by nakoukli. Nevím, třeba na stole, v kuchyni na sektorce... Zkrátka sami, ze zvědavosti, ne už dopředu s obavami, co na ně čeká.
Rituál pro připomenutí Milenky si zkus vytvořit sama. Určitě vzpomínej na Milenku, klidně o ní i mluv, ale nečekej na podporu ostatních! Oni jsou na druhém břehu řeky, musí k tobě připlavat sami, násilím je k sobě nedostaneš. Myslím, že takto "můžeš jenom získat". Dělej to pro sebe, pro svoji potřebu, pro vás s Milenkou, ne pro "pohnutí s ostatními"!
Možná, když změníš "taktiku" a postoj k ostatním, změní ho i oni. Jak píšeš, že Míša a Vašík ti jsou ve vzpomínce na Milenku částečně nakloněni, třeba se časem připojí k tobě. Třeba tě mile překvapí a budou rituály držet s tebou.
Mili, držím ti palečky a přeji Vánoce s co nejmenším napětím a s pocitem, že Milenka byla alespoň na chvíli s vámi.
Monča