Přidat odpověď
Reaguju tak, jak mi tvůj příspěvek vyzněl. Mám z tebe pocit, že si svůj smutek ráda pěstuješ. Až po napsání svého komentáře jsem nahlídla do rubriky budulínci a koukala jsem že víc než půlka založených témat je od tebe. Většinou byly tak dojemné, že jsem měla téměř na krajíčku a to nejsem z těch co by každé vlídné slovo obulely. Tak jak si potom nemám nemyslet, že si svojí bolest pořád hýčkáš a pěstuješ, místo toho aby ses jí zbavovala? Nikde jsem tak nepsala, že se nestaráš o syny, ale jde o to, vytvářet doma pohodu. Snažím se chápat, že je to těžké, ale zkus si představit, že některé ty tvoje rituály nejsou pro ně příjemné.
Ještě než mě prohlásíš za cynika, tak ti zkusím přece jenom jeden návrh dát. Přestaň se snažit dělat vzpomínkové rituály, nutit ostatní aby oživovali staré rány.
Teď ti to možná připadá cynické, ale myslím že to pomůže všem zůčastněným. Každý si zachová vzpomínku ve svém srdci a to je nejdůležitější. A začala bych s nějakým tím rituálem až uběhne dost dlouhá doba na to, aby se s tím všichni srovnali.
Předchozí