Marrianno, také jsem byla po narození prvního dítěte velice velice "rozhozená". Je to způsobeno představami, že až se dítě narodí, všechno bude přímo pohádkové, z ženy se stane nejšťastnější maminka... Dost jsem se trápila vším. Zpočátku jsem trochu válčila s kojením (a záviděla každé mamince, která měla starší miminko než já, že už má něco odkojeno, počítala jsem každý den...), s pocitem vlastní neschopnosti, protože jsem vůbec nic jiného nedělala než se starala o prďolku. Stále jsem přemýšlela nad kojením, plínkami, důvody nespinkání a brečení,...
Pomohlo mi určitě zejména to, že mám úžasného manžela, který měl stoprocentní pochopení a staral se jak mohl. Zkus si také najít (byť jen na chvilinku během dne) nějaké "jiné zaměstnání hlavy". Zkrátka věnuj se chvíli něčemu jinému než dítěti. Vím z vlastních zkušeností, jak je to nesmírně náročné.
Nepamatuji se už kdy, ale pak se to samo "nějak rozchodilo" a byla jsem v pohodě já i mimčo.
Teď máme děti tři, a při vzpomínce na moje popsané trable s jedním prckem se musím jen usmívat. Hlavu vzhůru, bude to jen lepší!!!
Monča