Mého staršího to začlo bavit až ve 4 letech, do té doby kdykoli jsem se o něco takového pokusila, tak začal ječet, že nééé, to nééé a zacpával si uši, aby nic neslyšel. Mladšího to taky nebaví, ale narozdíl od staršího je občas i ochotnej prohlídnout si bleskově 2 stránky z obrázkové knížky (starší, jak jsem jen šáhla na obrázkovou knížku, tak ječel, případně knížku vytrhl z ruky a strkal ji někam, odkud se blbě dostávala - pod skříň, za postel atd.) Tenhle ji pravda, nikam netrká, ale zase má tendence trhat stránky, případně do knížek kreslit, o aspoň trochu oddechovém spořádaném prohlížení knížky s tím, že bych mu ukazovala něco v tom, nebo povídala něco, si můžu tak akorát nechat zdát.
I když malého teď začlo bavit paci paci (budou mu 2roky), ale jenom, když může on plácat mýma rukama, jinak ne. Nehrotím, neřeším, i bez těch básniček se dá žít.